Proč půlměsíc? Šlechtic na cestách mezi Východem a Západem

Proto při příležitosti opravy střechy zámku Humprecht navrhl nahradit dvouramenný kříž na jeho špici půlměsícem. Ten zde byl – pozlacený, zářící daleko do kraje – zachován i při zásadní opravě zámku, kterou inicioval v polovině 30. let 20. století Kruh rodáků a přátel města Sobotky a okolí v Praze, jejíž osmdesáté výročí si letos v srpnu připomeneme.

Pro Vetešníka, stejně jako pro hraběte Heřmana, bylo Turecko exotickou cizinou. Černín se tam dostal během svého života dvakrát, v letech 1616–1617 a 1644–1645, jako císařský vyslanec. Bylo to setkání s „jinou“ kulturou, „jinými“ lidmi. Zatímco do západní a jižní Evropy se stovky lidí z českých zemí v 16. a 17. století vydávaly za vzděláním a poznáním, na poutě i za obchodem a za prací, na Balkán se jezdilo výrazně méně. Nejčastějšími důvody byl obchod a motivy vojenské či politicko-diplomatické. Lidé zde poznávali zcela jinou kulturu a především jiné náboženství, vůči kterému jim byla už od nejranějšího dětství vštěpována nenávist, navíc byla hluboce zakořeněna řada předsudků. To samozřejmě platilo také na straně domácích. Černín nebyl učencem typu Václava Budovce z Budova, který v Cařihradu strávil několik let, naučil se jazyk a napsal polemiku Antialkoran. Hrabě Heřman viděl své dvě mise jako úkol diplomatický a příležitost obchodní. Vedle svého talentu stavěl také na cestovatelských zkušenostech z mládí, kdy pobýval jako páže v severní Itálii, byl členem císařského poselstva na Pyrenejský poloostrov, nechyběl na bojištích v Nizozemí a Uhrách a v roce 1598 absolvoval také pouť do Svaté Země. Blízký Východ však rozhodně nepatřil k samozřejmým cílům poutníků z českých zemí v 17. století, jakým bylo např. italské Loreto. Ostatně i tam se Černín na sklonku života vypravil.

Osnovu pořadu věnovaného Heřmanu Černínovi a jeho cestám tvoří úryvky textů Josefa Pekaře a Zdeňka Kalisty, dvou nejvýznamnějších badatelů o minulosti černínského rodu. Pekařova kapitola z Knihy o Kosti je více než sto let stará, předcházela jí jediná monografie zabývající se Heřmanem a jeho pohnutým životem od jindřichohradeckého černínského archiváře Františka Tischera, která vznikla ještě o deset let dříve. Tischerovo a Pekařovo dílo pak doplnil a zpřesnil Zdeněk Kalista. Jeho dvousvazková kniha z počátku 30. let je ovšem zaměřena především na Humprechta Jana Černína, Heřmanova prasynovce a dědice. Posledních osmdesát let se tedy Heřmanovi a jeho osudům soustavně nikdo nevěnoval. Jestli byl Heřman typickým „renesančním kavalírem“ (a kdo to vlastně je), zatím tedy nevíme. Ještě příliš mnoho archivních dokumentů zůstává neprozkoumáno. Byl jistě výraznou osobností, bez níž by se mnohé události na politické scéně Českého království počátku 17. století odvíjely jinak. Nebyly by ani možné úspěšné kariéry, ani velké stavební a sběratelské dílo dvou „barokních Černínů“, Humprechta Jana a Heřmana Jakuba. Na příkladech Heřmanových cest se navíc konkrétně ukazuje, jak mylné je tvrzení, že lidé v českých zemích ve středověku a v raném novověku žili usedlým životem a že měli jen mlhavou představu o „zahraničí“ a cizincích.

Dramaturg pořadu a autor textu: Eva Chodějovská-Bílková

Historička a archivářka. Vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorské studium historie absolvovala na Univerzitě Pardubice. Dvakrát pobývala dlouhodobě studijně v Itálii, na univerzitách v Bologni a v Římě; v letech 2012–2015 pracovala pro Český historický ústav v Římě. Delší stáže i kratší studijní pobyty v zahraničí (Německo, Rakousko), jakož i desetiletou vědeckou praxi v Akademii věd ČR a pětileté působení v archivech, dosud zúročila ve své doktorské disertační práci zaměřené na ikonografii a kartografii měst v raném novověku, Historických atlasech měst a v dvousvazkové knize Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. I. Kavalírská cesta českého šlechtice do německých zemí, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska, II. Cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z let 1678–1682. (Praha 2014). Věnuje se kulturním dějinám raného novověku, historické kartografii a ikonografii, česko-italským vztahům a regionálním dějinám východních Čech.

Účinkují:

Radek Hanuš – cembalo

Vystudoval obor hra na varhany na Konzervatoři Pardubice, kterou zakončil absolutoriem ve třídě Václava Uhlíře. V roce 2011 dokončil studium oboru Duchovní hudba na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (varhany u Kamily Klugarové a dirigování u Emila Skotáka). Zúčastnil se interpretačních kurzů (Praha-Martin Sander, Brno-Theo Jelemy) a mistrovských interpretačních kurzů v Brně (Kamila Klugarová). Ve Vrchlabí působí jako ředitel kůru a varhaník děkanského chrámu sv. Vavřince, varhaník v klášterním kostele sv. Augustina a sbormistr chrámového sboru. Aktivně se zajímá o historii, konstrukci a stavbu varhanních nástrojů a je autorem projektů na jejich záchranu. Je členem Společnosti Karla Halíře, která si klade za cíl zviditelnění osobnosti Karla Halíře, houslového mistra a rodáka z Vrchlabí.

Jana Vávrová – fagot/flétny

V roce 2009 absolvovala Pražskou konzervatoř ve hře na fagot u Michaela Vernera a souběžně studovala hru na zobcové flétny u Julie Brané a Jakuba Kydlíčka (absolutorium 2013). V době pražského studia hrála s Okamžitým filmovým orchestrem (dirigent Varhan Orchestrovič Bauer), se kterým natáčela hudbu k filmu Miloše Formana Goyovy přízraky, účinkovala také na oslavě 70. narozenin Václava Havla. Nyní je posluchačkou bakalářského programu Provozování a praxe barokní hudby na Masarykově univerzitě v Brně. Vyučuje na základní umělecké škole v Jičíně, kde založila soubor Flétnium. Společně se sestrou Jarmilou (hoboj) se zúčastnily národního kola soutěže Concertino Praga (2005). Koncertuje s ansámbly Ritornello, JV Collegium, Consort Conservatorium ad.

Jitka Koláčná Břízová – housle

Vystudovala v Brně (Konzervatoř Brno, Janáčkova akademie múzických umění – hudební management). Působila v Orquesta sinfónica Yucatán (Mexico), byla členkou mnoha komorních i orchestrálních ansámblů (v minulosti houslové duo Koláčných, orchestr Národního divadla Brno i Praha, Brněnští komorní sólisté, mexický soubor Vámonos, klezmer soubor HaChucpa). Nyní působí v houslovém duu Iris, Tria Talia (spolu s V. Vildmanovou a M. Chmelařovou). Je činná také ve sféře hudební popularizace pro dospělé i děti (Cyklus klasické hudby Jičín, hudební kurzy, projekt A co Vy, pane kolego pro základní školy uvedený ve spolupráci s Národním divadlem Brno, Filharmonií Zlín a desítkami škol v celé České republice). Úzce spolupracuje se skladatelem E. O. Rojasem Ruízem. Provozuje hudební agenturu Arte per tutti.

Veronika Vildmanová – zpěv

Zpěvu se věnuje od doby vysokoškolských studií, kdy vedle informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovala na Pěvecké konzervatoři Praha u sólistky Národního divadla Jitky Soběhartové. V letech 2001–2008 žila na Dálném východě. K hudbě se vrátila po návratu do Evropy, v odborném školení pokračuje soukromě u Miloslava Pospíšila. Je členkou dámského hudebního tria Talia (spolu s J. Koláčnou Břízovou a M. Chmelařovou). Pravidelně vystupuje na koncertech komorní a duchovní hudby včetně občasných výletů do jiných žánrů.

Kamil Šisler – umělecký přednes

Učitel na 1. stupni základní školy v Sobotce. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Je členem soboteckého amatérského divadelního souboru, který působí pod vedením Lady Blažejové.

Představení je součástí projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů: Rok renesanční šlechty.

Představení se uskuteční pod záštitou senátora Tomáše Czernina a za finanční podpory Královéhradeckého kraje.

Předprodej a rezervace vstupenek v pokladně zámku Humprecht nebo v knihovně josefovského pracoviště Národního památkového ústavu ([email protected],
725 766 153).

Plakát ke stažení (PDF, 2 MB)