Paní Warrenová - Činoherní klub

Když Ladislav Smoček začal vážněji uvažovat o inscenování rané Shawovy hry, nabídl spolupráci na titulní roli Ivaně Chýlkové s tím, že přibližování textu a seznamování se s ním se stane jejich společným dobrodružstvím myslí na cestě, tentokrát s několikaměsíčním předstihem před zahájením vlastního zářijového zkoušení. Důkladnou úpravou textu vznikl tvar, který by bylo možné nazvat „Play Shaw“ Ladislava Smočka. Jeho těžištěm je – ve střetu matky a dcery – protikladnost dobových i současných pohledů na pravdivé a dobře zformulované názory na to, jak svět skutečně funguje. Polárnost mladé, přepjaté naivity a bystré, léty vykoupené zkušenosti. Z dnešního hlediska se zdá zákaz hry cenzurou (ačkoli byla napsána roku 1894, v Anglii se dostala na jeviště teprve až roku 1924) jakožto nemravné úsměvný, její aktuálnost je nabíledni: žij a konej tak, aby ses nemusel(a) za svůj život stydět. Shawovu známému výroku Chudoba je stejně tak veřejným zlem jako soukromým neštěstím rozumíme velmi dobře. Stejně dobře rozumíme i mladistvé touze po osamostatnění. Skvěle to postihl F. X. Šalda: „Obě hlavní figury Shawovy, i matka i dcera, jsou v právu, každá jiným způsobem, který měšťák zavrhuje; nemravná by bývala, kdyby byla s dcerou v ctnosti zemřela hladem. V tom jest umění Shawovo, jak proti sobě postavil a vyvážil životní sílu a oprávněnost i matky i dcery. Hrne-li určitá část kr itiky své sympatie jen na dceru, chybuje a není práva pojetí Shawovu.“ (Za správné chápání Shawa, 1927)

První zakázaná hra, Živnost paní Warrenové , sdílela osud s Ibseno- vými Strašidly. Ve viktoriánské době nebylo možno veřejnosti připomínat, že pohlaví vůbec existuje. Shawova hra byla dána do klatby a zůstala na černé listině třicet let. V Americe, když ji dávali roku 1902 v Garrickově divadle v New Yorku, strhl se proti ní zuřivý pokřik, a Arnold Daly a celá jeho společnost byli po stažení opony odvedeni na policejní komisařství. Policie však nemohla nalézt důvod k zakročení, a hra brzy, právně očištěna, přešla do třídy nezávadných her. V Anglii lord Chamberlain teprve v roce 1924 zrušil směšnou klatbu a svolil k představení Živnosti paní Warrenové v Londýně. Nevím, jak Shaw tenkrát smýšlel o tomto pozdním schválení. V jednom ze svých rázovitých interviewů vyjádřil kterémusi zpravodaji hluboké politování nad tím, že lord Chamberlain změnil svůj názor. „Zpráva je bohužel příliš pravdivá,“ řekl prý. „Teď, když jsem dosáhl úctyhodného věku osmašedesáti let a jsem považován za svatého, mohu-li tak říci, propustil lord Chamberlain tento můj hrozný kus, napsaný téměř před třiceti lety, když jsem nebyl nic než mladý tygr, který nevěřil ani v člověka ani v Boha; tento strašný cenzor schvaluje nyní hru, aby mi znemožnil v míru skončit své dny. Nemohu zakázat její provozování, protože je dnes právě tak pravdivá a nutná jako v roce 1894.“

Frank Harris: Bernard Shaw, neautorizovaný životopis na základě přímých informací s doslovem pana Shawa (1932 )

Shawova paní Warrenová i Chaplinův pan Verdoux objevili důležitý rozpor současné společnosti – rozpor mezi ideologií a praxí, mezi tím, co společnost fakticky dělá, a tím, co hlásá. Objevili jej a poučili se z něho: postavili se na stranu praxe, a praxi tím zekonomizovali. Ideologická forma byla pro ně luxus, který si nemohli dovolit. Metodicky se obě postavy liší: paní Warrenová z obecného statu quo jen mechanicky a „mlčky“ vyvolila organizaci svého podnikání, které je celkem běžné a stejně „mlčky“ respektované; pan Verdoux z obecného statu quo vytvořil logický vzorec, kterým si legalizoval podnik méně běžný – jeho interpretace je intelektuálnější. Ale přístup obou postav ke společnosti je shodný a shodně tuto společnost a její zásady absurdizuje.

Jan Grossman: Analýzy

Podle hry Bernarda Shawa Živnost paní Warrenové (Mrs. Warren ́s Profession) v překladu Břetislava Hodka upravil Ladislav Smoček.

Režie: Ladislav Smoček
Scéna: Karel Glógr
Kostýmy: Simona Rybáková
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka

Hrají:
Paní Kitty Warrenová/
Ivana Chýlková
Vivie, její dcera/
Zuzana Stavná
Sir George Crofts/
Tomáš Jeřábek
Praed/
Honza Hájek
Pastor Samuel Gardner/                
Petr Křiváček
Frank, jeho syn/
Vojta Kotek

inspice: Jana Kohoutová
světla: Milan Pastyřík,
Jaromír Vondrák
zvuk: Zdeněk John, Radek Šebele
rekvizity: Jan Janák,
Marian Fiedler
masky: Ivana Benešová,
Zuzana Báťková
garderoba: Ladislava Koukalová,
Lidija Glavanaková
stavby: Tomáš Madar,
Marian Fiedler, Tomáš Olejník,
Daniel Pešl, Tomáš Otta