Black Sabbath v O2 aréně

Během své třiatřicetileté kariéry BLACK SABBATH prodali více než 70 milionů alb, obdrželi několik cen Grammy a byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy. Nové album „13“ vyjde 10. června 2013 u společnosti Vertigo /Universal a bude to jejich deváté studiové album. Zároveň půjde o první studiové album od roku 1978, kdy Black Sabbath vydali titul „Never Say Die“. Titul „13“ nahrávali OzzyOsbourne,Tony Iommy a Geezer Butler pod producentským dohledem Ricka Rubina, kekapele se ve studiu připojil bubeník Brad Wilk z Rage Against The Machine. Bez Black Sabbath by tvrdý rock určitě vypadal jinak. Ať už si o nich myslíte, co chcete, v dobách své největší slávy byli doslova stylotvorní a tolik pilných žáčků či plagiátorů jako oni má málokdo. Birmingham je v poválečných letech ošklivé město. Pokud ovšem nemáte rádi velké průmyslové aglomerace se spoustou nakupených sociálních problémů. Je konec 60. let a celý svět ovládá flower power. Nosí se květiny ve vlasech, hlásá se všeobjímající láska. Ale co s tím, když žijete ve špinavém, deštivém Birminghamu a ne ve slunné Kalifornii? Čtveřice místních mladíků, sdružená do kapely Earth a hrající standardní repertoár ve stylu bílého blues, začíná vidět věci poněkud méně růžově. Těmi mladíky byli zpěvák John Osbourne, podle dětské pohádkové knížky Čaroděj ze země Oz přezdívaný Ozzy, kytarista Tony Iommi (má za sebou krátkou, ale užitečnou zkušenost: na chvíli zaskočil u již velmi úspěšných Jethro Tull), baskytarista Terry Butler zvaný Geezer a bubeník Bill Ward. Jednou prý spolu seděli v kině a sledovali hororový film. Někdo poznamenal: „Není to divný, že lidi platěj za to, aby je někdo strašil? Zkusme hrát strašidelnou hudbu!“ Se změnou zaměření vzal za své i původní název Earth. Dámy a pánové, představují se Black Sabbath. Hned první album, vydané stylově v pátek třináctého (13. února 1970) a nesoucí pouze název kapely, zaznamenalo ohromný úspěch. A hned to druhé - Paranoid s nesmrtelnými hity War Pigs či Iron Man - katapultovalo „Sabbaty“ do 1. ligy britského rocku. Temná, valivá hudba s mystickými texty vyplnila vakuum mezi rozjásanými hippie bandy a okamžitě našla množství příznivců. Rozjel se kolotoč nahrávání a koncertů. Spolu s rozšiřujícími se možnostmi nahrávací techniky, propracováním a zvládnutím osobitého stylu dozrála i umělecká úroveň alb. Za vrcholná lze považovat LP Masters Of Reality (1971), Sabbath Bloody Sabbath (1973, jako host si zde zahrál i Rick Wakeman z Yes) a Sabbotage (1975). Rubem mince je pak rostoucí únava muzikantů a nesnášenlivost ve skupině, řešená spoustou kokainu a hektolitry alkoholu. Nečekaným problémem se ukázala být i hororová stylizace hudby a koncertního provedení. Členové Black Sabbath samozřejmě nikdy nebyli členy či přívrženci náboženských sekt či kultů. Pouze využili hororu, science fiction, fantasy a comicsů. Když tyto žánry, podobně jako Alice Cooper a později Kiss, převedli do hudby, vše bylo míněno jako nadsázka. Jenže vysvětlujte to senzacechtivým fanouškům. To, že byli muzikanti vystavováni neustálému otravování ze strany různých fanatiků, na klidu nepřidalo. Poté, co se kapele nepodařilo vybřednout z narůstajících klišé a sebeopakování na náročnějším albu Technical Ecstasy (1976), poprvé odchází z rozhádané a věčně zfetované kapely Ozzy Osbourne. Ještě se na chvíli nechá přesvědčit k návratu, aby natočil slabší LP Never Say Die (1978), a pak mizí definitivně na sólovou dráhu. V 80. letech se Black Sabbath bez bývalého frontmana snaží ze všech sil vypořádat s úpadkem. Rozjezd vyšel perfektně, nový zpěvák Ronnie James Dio známý z Rainbow přinesl tolik potřebnou novou krev. Ale i on po třech letech odchází a kapelu, i když stále dokáže vydávat kvalitní desky, poznamenají časté personální změny. I když se za mikrofonem vystřídaly takové pěvecké hvězdy jako Ian Gillan či Glen Hughes (oba z Deep Purple), kapela už nikdy nedosáhla původních pozic. Ozzymu se na sólové dráze dařilo o poznání lépe, ale i on byl provázen smůlou. Tragédií bylo úmrtí talentovaného kytaristy Randyho Rhodese z Ozzyho doprovodné kapely. Že mu kolegové z mládí začínají chybět, bylo zřejmé už tehdy, když nabídl místo ve své kapele baskytaristovi Butlerovi. Od počátku 90. let byly nesváry mezi původními členy Black Sabbath postupně zapomínány. Dokonce došlo i k několika krátkým, příležitostným společným vystoupením, která vyvrcholila obnovením Black Sabbath v původní sestavě . Znovuzrozená kapela se v Praze na pozvání Interkoncerts představila dvakrát . Poprvé to bylo 9.6. 1998, a na stadion v Edenu tehdy dorazilo kolem 30 000 lidí. Kapela tehdy ovšem dorazila bez bubeníka Billa Warda, kterému jeho zdravotní stav nedovolil vystoupit. Zaskočil za něj Vinnie Appice, známý z předchozích sestav Black Sabbath před Ozzyho návratem. Podruhé zde vystoupili v roce 2005 v kompletní sestavě a nyní se po osmi letech vrací v rámci světového koncertního turné k nové nahrávce.