Výstava Quido Kocián – Umění posedlé krásou

Byl žákem Josefa Václava Myslbeka.  Jeho tvorbu lze charakterizovat jako originální formu symbolismu, pro níž je typická výrazná exprese, a přítomné jsou v ní i secesní prvky. Výstava představí unikátní soubor bronzových plastik a reliéfů sochaře Quido Kociána zapůjčený ze soukromé sbírky.

Quido Kocián – Dílo posedlé krásou

Oblastní muzeum a galerie v Mostě představuje v podzemních výstavních prostorách děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě dílo sochaře Quida Kociána (1874 – 1928). Tento neprávem zapomenutý Myslbekův žák patřil k předním představitelům českého umění přelomu 19. a 20. století. Jeho tvorbu lze charakterizovat jako originální formu symbolismu, pro kterou je typická výrazná exprese, a přítomné jsou v ní i secesní prvky. Výstava představí jedinečný soubor bronzových plastik a reliéfů, zapůjčený ze soukromé sbírky.

Sochař Quido Kocián se narodil 7. března roku 1874 v Ústí nad Orlicí, Na rámech č. 234, v rodině soukeníka Romana Kociána, jako jeho šesté dítě. V Ústí vychodil obecnou a měšťanskou školu a na doporučení svého učitele odešel roku 1889 studovat Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v Podkrkonoší, kterou absolvoval roku 1893. Z Hořic vedla Kociánova cesta do Prahy na Umělecko-průmyslovou školu do ateliéru profesora Celdy Kloučka, který učil figurální a ornamentální modelování. V roce 1896 přestoupil k profesoru Josefu Václavu Myslbekovi, se kterým v následujícím roce 1897 odešel na Akademii výtvarných umění v Praze, na které se mu záhy dostalo první významné pocty: jeho socha Šárka získává v roce 1898 výroční cenu Akademie. Tatáž plastika je později příčinou jeho dočasné roztržky s profesorem Myslbekem. V roce 1899 končí Kocián akademii a na Novém Městě v Praze 2 v ulici Na Moráni č. 360 si zřizuje ateliér. V roce 1901 modeluje jednu ze svých nejlepších soch, Mrtvého Ábela (realizovaného v bronzu před Sochařsko-kamenickou školou v Hořicích v Podkrkonoší), která má velký ohlas u kritiky a znovu jej usmiřuje s Myslbekem. V roce 1902 za ni získává Klárovu a Římskou cenu a odjíždí na studijní cestu do Itálie.

Rok 1904 je pro Kociána zvláště významný: navštěvuje Paříž a seznamuje se s Augustem Rodinem a E´. A. Bourdellem. Setkání má vliv na jeho další tvorbu. V roce 1906 přijímá Kocián místo profesora na Sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší a definitivně opouští Prahu. Na hořické škole působí nepřetržitě až do roku 1928, kdy 3. ledna umírá na srdeční mrtvici.

Kociánovo sochařské dílo bylo českou kulturní scénou po několik desítek let nespravedlivě opomíjeno, ačkoliv patří k nejlepším sochařským projevům první poloviny dvacátého století. Zásluhu na jeho záchraně má především sochařův syn, malíř Quido Roman Kocián. Teprve na počátku devadesátých let se začaly podnikat kroky k zamezení devastace, způsobené nevhodným deponováním sochařovy pozůstalosti. Díky trpělivé péči akademického sochaře Igora Kitzbergera se do současné doby podařilo dílo dochované v sádře a hlíně zrestaurovat a převést do bronzu. Jeho nesmírně ambiciózní projekt k dnešnímu dni zachránil více jak 150 plastik.              

Autoři výstavy: Tomáš Mates a Igor Kitzberger

Autoři textu: Jiří Sůva a Tomáš Mates

Výtvarné řešení: Tomáš Mates

Organizační zázemí: Olga Kubelková, Michal Soukup

Fotografie: Marek Tihelka

Vstupné: 20 Kč plné (dospělí) / 5 Kč snížené (studenti, senioři a držitelé rodinných pasů) / zdarma (děti do 6 let, pedagogický doprovod, studenti a pedagogové uměleckých škol a dějin umění, novináři, držitelé průkazů ZTP a ZTP/P, ICOM)

Kde:

Oblastní muzeum a galerie v Mostě - v podzemních výstavních prostorách děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě Kostelní 289, Most

Otevřeno denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin