Výstava: Josef Mladějovský, Petr Dub - Tabula Rasa Breach

Autory dlouhodobě spojuje práce s abstraktním jazykem a reduktivními formami. Programově se testují na pomezí obrazu, objektu a instalace, přesto a právě proto se scházejí ke společnému výstavnímu projektu poprvé. 

Ústředním prvkem společné interakce jejich uměleckých postupů je zkoumání malby jako fyzického artefaktu sloužícího pro poznávání světa. Artefaktu, ze kterého se stává objekt teoretického zájmu, galerijního provozu, muzejní expozice a v metaforickém měřítku i objekt budoucího archeologického čtení.

Malířství chápou jako autonomní uměleckou disciplínu a historický sediment současně. Pro nový paralelně vznikající projekt zvolili motiv starověké hliněné tabulky a architektonického sloupu. Nepopsaná tabulka jim reprezentuje neschopnost interpretovat současné umění bez historické návaznosti a uměleckého kontextu. Sloupu naopak rozumí nejen jako konstrukčnímu prvku, ale i jako symbolu nesoucímu odkazy na různé konstituování architektonicko-ideologického prostoru. Přestože oba pracují na jednotlivých artefaktech samostatně, nastavili si společný rámec toho, co pro ně uvedené pojmy znamenají. Mantinely tohoto ujednání jsou pevné a měkké současně. Přemýšlí konceptuálně, ale zůstávají vizuálně srozumitelnými. Malbu intelektualizují, ale nechávají ji i divácky slastně přitažlivou.

Oba z těchto principů se propisují do nového společného projektu několika navazujících výstav s pracovním názvem Tabula Rasa (…). Sloup jako střed civilizace, které jsme součástí a okolo jejíž kulturních znaků se neustále točíme. Obrazy na sloupech obíhají kolem dokola. Interpretace se mění při každém pohybu diváka. Štuko lustro jako barokní náhrada mramoru, malba jako nápodoba referenční emoce. Originalita versus kopie. Manifestační malba jako umělecký sediment komentuje archetypy dnešní společnosti.