René Levínský / DOTKNI SE VESMÍRU A POKRAČUJ - Činoherní klub

PRESS SPACE TO CONTINUE – legendární herní a počítačová hláška oznamující, že bez aktivního vnějšího impulsu systém uvízne ve strnulé netečnosti. Jakmile však nedočkavý uživatel klepne do největší klávesy, věci se dají do pohybu… Jemná lingvistická hříčka nalezená ve strojovém překladu hlášky nejenže dává jméno divadelní hře René Levínského, ale odkrývá až existenciálně-metafyzický rozměr tohoto téměř mimoděčného pohybu. Ale co to vlastně znamená? Kam až bude pokračovat naše nedočkavost? Přijde snad Mesiáš, který bude vědět kudy dál? Je rozumnější uznávat staromódní étos, nebo dát jasnou zelenou vědeckému pokroku? Ano, ano, to jsou některé z mnoha otázek, které divákovi předloží naše nová inscenace. Fiktivní(?) příběh o genetické biologii, vnořený do zcela konkrétní reality, však nepředkládá mnoho odpovědí. Snad způsobí, že si sami položíte další otázky, na něž nebudete znát odpovědi, ale zato se určitě dozvíte víc, než byste se odvážili zeptat. Ale nebojte se ničeho, vždyť smích je, a z hlediska principu logické úspornosti zvlášť, to nejlepší řešení ze všech možných.

Divadlo Kix – O divadle
Hrát amatérské divadlo a navázat tak na pestrou meziválečnou a poválečnou tradici ochotnických souborů v Buštěhradu byla myšlenka, která zrála v hlavách zakládajících členů již dlouho. Rozhodujícím datem však byl únor l. p. 2014, kdy se v restauraci Hotel Buštěhrad sešla početná skupina nadšenců, aby založili divadelní spolek.
Odtud už byl jen krůček do Restaurantu U Bečvářů (přesněji 750 – 800 kroků, podle délky nohou jednotlivých členů), kde se nachází sál, který lze s trochou představivosti označit za divadelní. Z tohoto místa se vzápětí, díky osvíceným podporovatelům manželům Kuthanovým, stala domovská scéna pro mezinárodní buštěhradský spolek – Divadlo KiX.
Mohlo se tedy jednoduše začít zkoušet. Jak se však ukázalo, již jen samotný výběr hry je neoddělitelnou kalvárií ochotnického úsilí. Herci se pak přesto neohroženě vrhli do studia scénářů a pečlivého zkoušení, takřka z ničeho postavili scénu a obětavě připravili důmyslné rekvizity, prostě zrodilo se divadlo. Po několika měsících pravidelných zkoušek a důležitém letním soustředění v horách byla konečně na světě první inscenace – Mátový nebo citrón? Stejně tak poprvé se také divadelníci dočkali i své zasloužené odměny – spontánního smíchu a potlesku od nadšeného diváctva.
Od té doby soubor secvičil několik divadelních kusů (to jest šest), z nichž více než polovinu tvoří hry komediální. To však neznamená, že by se Divadlo KiX vyhýbalo vážným tématům. Je tomu právě naopak, vážná témata se až doposud vyhýbají jemu.
Kromě úspěšného působení na domovské scéně má za sebou soubor i hostování v takových věhlasných středočeských divadelních centrech, jakými jsou Zákolany, Úholičky a Kladno! V roce 2015 členové souboru nakrátko opustili hranice Středočeského kraje, aby sehráli divadelní kus až ve slezském městečku Javorník!
Zatím největšího úspěchu (nepočítáme-li přízeň buštěhradského publika) dosáhlo Divadlo KiX účastí v soutěžní sekci kladenského Festivalu amatérského divadla v dubnu l. p. 2016. K překvapení členů souboru, diváků i členů samotné poroty byl buštěhradskému Divadlu KiX udělen titul Absolutní vítěz za inscenaci hry “Mátový nebo citrón?” a předán putovní pohár.

Divadlo KiX rovněž ochotně zapůjčuje své herce a nápady dalším pořadatelům buštěhradského kulturního života a snaží se tak přispívat k jeho rozvoji. Jistě tedy není přehnané tvrzení, že Divadlo KiX je jedním z nevýznamnějších divadelních spolků v Mikroregionu údolí Lidického potoka.Partička, která se na startu sešla takřka náhodou v hospodě, pulzuje dnes takřka rodinným životem a ve smyslu jeden za všechny – všichni za jednoho představuje kompaktní tvůrčí kolektiv s nemalými cíli nejen na jevišti.

VÍCE ZDE: www.divadlokix.cz

Narodiv se Evě Oelsnitz a Andreasi Bandovi, přímému potomkovi sládka broumovského pivovaru, světlo našeho světa jej pod původním jménem Pravoslav Oelsnitz poprvé spatřilo 15. února 1966 v Olešnici nad Halštrovem v saském Vogtlandu.  Po smrti otce v roce 1970 se s ním matka přestěhovala do stavení své matky ve východočeské vsi Levínská Olešnice, v níž Oelsnitz prožil své mládí a podle níž mu i matka v roce 1973 změnila jeho poněkud germánsky znějící příjmení. Křestní jméno Pravoslav mu pak na René změnila v roce 1977, zasažena četbou knižní série „Jalna“. Základní školu, kde si osvojil český jazyk, navštěvoval ve Staré Pace, dále dojížděl do Hradce Králové na Gymnázium Josefa Kajetána Tyla. V Praze pak na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT vystudoval teoretickou fyziku (diplomová práce „O nekomutativním diferenciálním počtu  a kvantové grupě GL_J“). Později získal doktorát v ekonomii na CERGE Univerzity Karlovy (disertace „O síle v rozhodování“). V roce 2000 se vrátil do rodné Spolkové republiky Německo, aby nejprve šest let přednášel na Univerzitě Alberta Ludwiga v bádenském Freiburgu a pak téměř deset let pracoval jako zástupce ředitele výzkumného oddělení „Ekonomie strategických vztahů“ na Ústavu Maxe Plancka v durynské Jeně. V současnosti působí na institutu CERGE-I Univerzity Karlovy v Praze, kde se zabývá zejména teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií. Je členem světové Game Theory Society.
Dramatikem se Levínský stal během svého pobytu v Hradci Králové, zejména pod vlivem Markéty Rybové a Petra Stančíka. Jeho dosavadní dílo sestává z přibližně patnácti divadelních her pro dospělé (které podepisuje pod různými jmény jako např. Miro Bludný, Vratislav Levínský z Olešnice, Jan Žďárský, aj.) a šesti loutkových her pro děti (které do světa vysílá pod jménem Šimon Olivětín). Jeho hry Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (pod autorským pseudonymem Samuel Königgrätz) a Harila (zde Helmut Kuhl) byly zfilmovány Pavlem Göblem. V říjnu 1988 spoluzaložil divadlo Nejhodnější medvídci, v srpnu 2016 pak Divadlo Vojty Oláha. Světové premiéry jeho her jsou uváděny vesměs na scéně jeho domovských divadel, často v koprodukci s Divadlem Na tahu. Za svého dvorního režiséra považuje Andreje Kroba, mimo něj ovšem jeho hry režírovali např. Hana Burešová, Radek Beran, Zdeněk Bartoš, Martin Františák, Jan Frič, Michaela Homolová, Jakub Krofta, Ivo Kristián Kubák, Jiří Kubec, Slávka Mašínová, Marie Nováková, Jan Oborník, Tomáš Procházka, Akram Staněk, Petr Štindl, Johana Švarcová, Daniel Vavřík, Marek Zákostelecký a další. Jeho hry byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, ruštiny, běloruštiny, litevštiny a francouzštiny. Od svého návratu do Čech v lednu 2016 žije na břehu Rokytky ve Vysočanech. Českého uměleckého života se účastní převážně o víkendech.
Hra „Dotkni se vesmíru a pokračuj“ byla dosud uvedena na třech českých scénách, poprvé v ND Praha 3. 11. 2016, poté ji hrálo Divadlo Klika v Brandýse nad Labem a Městské divadlo Brno.

Režie a dramaturgie: Martin Kosa
Scéna a výprava: Divadlo KiX
Hudba: Marcel Bárta & MUFF
Světla, zvuk a video: Jiří Hartmann, Jiří Žitník
Kostýmy: Divadlo KiX a Eliška Peslová
Nápověda, inspice a maskérka: Eliška Peslová
Fotograf: Monika Žitníková
Grafická spolupráce: Michal Fiala

Hrají:
Jiří Žitník, Jitka Menclová,
Miriam Semjanová, Helena Blesková,
Jiří Blesk, Kristina Reist, Jakub Plášek,
Martin Kosa, Víťa Helísek, Jakub Plášek,
Víťa Helísek. Eliška Peslová,