O PTÁKU OHNIVÁKU A LIŠCE RYŠCE - Slezské divadlo Opava

Autor slavné Kytice, zaznamenával pohádkové příběhy, které mu vyprávěli lidé žijící na venkově v Čechách. V pohádkách byl ovlivněn německými romantiky bratry Grimmovými. Pohádka Pták Ohnivák a liška Ryška je součástí pohádkové knihy České pohádky, v níž najdeme i další známé pohádky, jako např. Jabloňová panna, Otesánek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska.

Pohádkový svět vás zve do světa fantazie. Tři královští synové hledají Ptáka Ohniváka, který krade v jejich zahradě zlatá jablka. Setkávají se s Liškou Ryškou, která je podrobí zkoušce, z níž vychází vítězně nejmladší princ. Závist bratrů nezůstane bez odezvy. Ale nebudeme prozrazovat další děj krásné pohádky, ve které ještě sehrají svou roli Kůň Zlatohřívák a Princezna Zlatovláska. Těšíme se na vás v našem divadle.

„Chcete-li, aby vaše děti byly chytré, čtěte jim pohádky. Chcete-li, aby byly ještě chytřejší, čtěte jim více pohádek.“ (Albert Einstein).

Slovo autora P. Opavy: Pohádka O Ptáku Ohniváku a Lišce Ryšce, patřila vždy k mým nejoblíbenějším. Četl jsem ji určitě nejméně stokrát a magnetofonovou kazetu, kde tuto pohádku namluvil Karel Höger, jsem poslouchal tolikrát, až se páska zcela ošoupala a zpřetrhala.

Které dítě by nemělo rádo pohádky, že? Jenže s příchodem světa dospělých většinou na pohádky zapomeneme a jejich zvláštní kouzlo jakoby na nás přestalo působit. Připomeneme si je pak opět až ve chvíli, kdy s nimi seznamujeme své vlastní děti. V době, kdy se mi narodil první syn, jsem téma pohádek začal přece jen vnímat trochu novýma očima. Zároveň jsem se tehdy seznámil se spisovatelkou, pedagožkou a psycholožkou Anežkou Janátovou, která o pohádkách často přednáší a napsala o nich řadu pojednání. Jako otec tří synů vidím, jaký pozitivní efekt má na děti četba klasických pohádek a jak naopak destruktivní někdy může být i pouhá jedna minuta před televizní obrazovkou.

Jednoho dne, asi před čtyřmi lety, mi Anežka Janátová vtiskla do ruky svazek papírů a povídá: „Rozepsala jsem pro děti pohádku, je to jako divadelní hra a jsou tam písničky. Napiš k tomu hudbu Petře.“ Měl jsem radost, a když jsem uviděl název, hned mě zalily vzpomínky na dětství. Pustil jsem se do práce a verše mě tak silně zněly v hlavě, že jsem psal a psal, aniž bych cokoliv škrtal, nebo opravoval. Za pár večerů byly všechny hlavní písně hotové. Hned jsem se s nimi vypravil do nahrávacího studia a udělal jsem první záznam – jak se říká „demo“. To jsem potom vyzkoušel na svých dětech a ty to chtěly poslouchat stále dokola. Tak jsem si říkal, že to asi bude v pořádku a že pohádka asi bude fungovat. V původním scénáři bylo pouze šest árií (písní), a tak jsem se po menší pauze pustil do dopisování, aby vzniklo skutečné hudební představení.  A zrovna v té době jsem se náhodou dozvěděl, že opavské divadlo potřebuje nějakou novou hudební pohádku. Poslal jsem tedy do Opavy svoje demo a líbilo se natolik, že jsem musel urychlit práci na scénáři, abych jej mohl divadlu nabídnout.  K mé nemalé radosti byl scénář přijat a tak jsem začal pohádku upravovat přímo pro Opavu, což trvalo s přestávkami téměř celý rok a nyní je konečně vše připraveno tak, aby bylo možno začít zkoušet. Držme si tedy palce, aby se pohádka líbila a to jak dětem, tak doufám i dospělým. Vložil jsem do ní své zkušenosti z oblasti opery i muzikálu a také ze své pedagogické práce s dětmi a v neposlední řadě mi byli velkými pomocníky moji vlastní tři kluci, kteří mi poskytli svým osobitým způsobem velkou podporu.