Výstava Jaroslav Vožniak / Naděje zanech, kdo mnou ubírá se!

Kolekce kreseb ze sbírky GASK je rozšířena o dvě v současné době nevystavená plátna, která cyklus uvádí i pomyslně zakončují abstraktní strukturou odhalující predátorskou povahu člověka, plnou latentního násilí, jež je pečlivě skrýváno a potlačováno. V průběhu několika málo let se původní ornamentální až pohádkové scény, v nichž jsou lidské postavy nahrazeny anonymními znaky, proměnily v tísnivé výjevy plné precizně vykreslených detailů, které přenášejí vzdálené utrpení do současného světa. Ocitáme se v prostředí 60. let 20. století, s jeho celebritami, herečkami, reklamními dívkami a společnicemi. Je to svět plný nebezpečí a vrtkavé štěstěny, v němž se skryté vášně a bolesti kumulují. Bravurní kresebné detaily umocňují divoké až bestiální surrealistické výjevy. Vožniak spolu s Dantem o světě zábavy a umění říká: „Naděje zanech, kdo mnou ubírá se!“.

Jaroslav Vožniak (1933–2005) díky studiu oboru reprodukčního litografa dokonale ovládl lineární kresbu do nejmenších detailů. Ve studiu pak pokračoval v ateliéru Karla Svolinského na VŠUP (1951–1953) a následně grafiku u Vladimíra Silovského na AVU (1954–1959), kde se spřátelil s Karlem Neprašem a Bedřichem Dlouhým, s nimiž založil skupinu Šmídrové, která si vytkla za cíl sledovat a zpřítomňovat estetiku divnosti. Jaroslav Vožniak tento program naplnil beze zbytku.