Pasión de Buena Vista v Praze

Buena Vista Social Club byl havanský členský společenský klub známý především svými tanečními a hudebními aktivitami. V 40. letech 20. století byl místem setkávání kubánských hudebníků a v roce 1996, po více než 50 letech od jeho zrušení v důsledku kubánské revoluce, inspiroval amerického kytaristu a producenta Ry Coodera, britského producenta Nicka Golda a havanského hudebníka Juana de Marcos Gonzáleze k uskutečnění projektu nahrávek pozapomenutých kubánských hudebníků, z nichž někteří v tomto klubu účinkovali ještě v dobách jeho největší slávy. Hudební album pojmenované Buena Vista Social Club mělo nejen obrovský úspěch, podpořený také filmovým dokumentem německého režiséra Wima Wenderse, ale získalo i cenu Grammy v kategorii "Best Tropical Latin Performance". Název Buena Vista Social Club se pak stal zastřešujícím pro volnou formaci kubánských hudebníků a také pro řadu sólových projektů jednotlivých členů, jako byli či jsou Compay Segundo, Rubén González, Ibrahim Ferrer, Omara Portuondo a další. Na Kubě existovalo množství různých společenství, zvaných Cabildo, jejichž vznik se datuje až do dob španělské kolonializace.

V klubu Buena Vista působili ve 30. a 40. letech 20. století prominentní hudebníci, jako např. hráč na basu Cachao López a kapelník Arsenio Rodríguez. Rubén González, který účinkoval i na nahrávkách obnoveného Buena Vista Social Clubu, charakterizoval tuto dobu jako období skutečného hudebního života na Kubě, kdy se nedalo vydělat mnoho peněz, ale každý hrál, protože skutečně chtěl. V té době se také objevilo jazzem ovlivněné mambo, charanga a taneční formy jako pachanga a cha-cha-cha. Docházelo také k rozvoji afrokubánských hudebních stylů, jako jsou rumba a son, ze kterého se přispěním Arsenia Rodrígueze (užitím dalších nástrojů) vyvinul son montuno.