Napětí mezi stabilitou a dynamikou, klidem a nebezpečím, mezi organickou a anorganickou podstatou hmoty, mezi jejími kvalitami jako je tíha a lehkost, tvrdost a měkkost, pružnost či pevnost, stejně jako mezi ustálenou funkcí objektů a jejím popřením - to jsou témata, kterými se sochař Kryštof Kaplan (1987) systematicky zabývá již od dob svých studií na pražské AVU v ateliéru Socha II. u profesora Jindřicha Zeithammla, kde následně působil jako asistent.
V Centru současného umění DOX představuje Kryštof Kaplan tři scénické situace, které jako hlavní komunikační mechanismus využívají tenzi mezi zdáním a skutečností. Vtahují diváka do sémantické hry, v níž jsou očekávání o vlastnostech a fyzikálních zákonitostech, či o měřítku a funkci konkrétní hmoty nebo objektu nahlodávána a znejišťována.
