výstava "Pavel Topáš Jasanský"

Promovaný geolog Pavel Jasanský (*1938) začal fotografovat již během studií, v průběhu další dekády se profesionalizoval jako vyhledávaný divadelní a portrétní fotograf, později i jako grafik publikací a gramodesek. Po pádu komunismu spoluzaložil agenturu Signum, provozoval vlastní grafické studio a vyučoval na pražské FAMU multimediální tvorbu. Přes raný soubor Paristory (1967) a další cykly zobrazující emotivně vypjaté mikrosvěty ústavů a nemocnic, hřbitovů i masopustů, zůročil Jasanský svoji dokumentární tvorbu ve fotografické knize Město (1984), na které se podílel s Vladimírem Birgusem a Miroslavem Huckem. Od počátku 80. let se však Jasanského tvorba začala rozbíhat do dalších médií, od spolupráce na projektu Most (1981 – 82), přes přemalby fotografií a multimediální instalace, s nimiž se Jasanský zařadil mezi tehdejší průkopníky českého videoartu. Vrcholem tohoto období je zřejmě první „videosocha“ v Čechách: monstrózní instalace Divák (1989), v níž zkombinoval existenciální, tuší domalovaná fotoplátna se sochou hybridní sedící postavy, která má místo hlavy běžící televizní obrazovku a stává se tak v duchu doby přijímačem i vysílačem v jednom.

Všechny zmíněné stylové a mediální experimenty umožnily Jasanskému završit v již poměrně zralém věku svoji dokumentární tvorbu rozsáhlým cyklem Nová krajina, noví obyvatelé (1985 – 1990), který bychom mohli označit za „dokument neživého“, za svědectví o životě světa a věcí kolem nás, který nás dráždí, zrcadlí a provokuje tím, že již dokáže existovat zcela bez nás samých. Jasanský zde osobitě zpodobňuje zeitgeist pozdní modernity, často pomocí citací absurdních civilizačních a mediálních přízraků.