A studio Rubín se rozhoří inscenací Burnout aneb Vyhoř!

Mezi prací, posláním a posedlostí existuje tenká hranice. Její překročení vede k vyhoření či sebevykořisťování. Příznaky syndromu, které mají psychickou i fyzickou podobu, se objevují pomalu a pozvolna. Extrémní snahy o výkon a nasazení způsobí nejčastěji „smrtelnou“ únavu, nechuť do života a emoční nestabilnost. Vyhoření postihuje především ty, kteří své povolání vnímají jako poslání či službu druhým, a tak nejsou schopni od své práce zdravě (preventivně) poodstupovat. A tím si vytvářet záchrannou síť pevných rodinných vazeb, širokých sociálních kontaktů, koníčků a prostého odpočinku.

„S nápadem vytvořit inscenaci o syndromu vyhoření jsem přišel já sám. Při náhodném přečtení jednoho článku mi došlo, že se s ním ve svém okolí setkávám až příliš často. A to, ať už se jedná o kolegy z divadla či kamarády působící v jiných pracovních oblastech. Zároveň jsem si uvědomil, že ačkoliv se jedná o vážnou problematiku, která může velmi negativně ovlivnit mentální i fyzické zdraví člověka, není dostatečně diskutovaná.“ říká režisér Jan Frič a dodává „Já sám jsem si syndromem vyhoření prošel a uvědomuji si, jak těžké je dát nohu z plynu. Zpomalit. A začít žít svůj osobní život, nikoliv považovat práci za úplně vše.”

Původně chtěl režisér do inscenace obsadit známé a kamarády i mimo divadelní okruh, kteří se se syndromem vyhoření v jisté míře potýkali nebo potýkají dodnes. Všichni ale byli, jak je tomu u syndromu vyhoření běžné, příliš zaměstnáni svou prací a neměli dostatek času. Rozhodl se proto oslovit kamarády pouze z divadelního prostředí. Na scéně je možné vidět herečku Natálii Řehořovou, herce Jiřího Panznera, scénografku Janu Hauskrechtovou či samotného režiséra Jana Friče.

Premiéra inscenace Burnout aneb Vyhoř! se uskuteční 1. března v A studiu Rubín od 19.30 hodin.

První reprízy budou následovat 2., 15., a 25. března.

Anotace Burnout aneb Vyhoř!

Jiří, Natálie, Jana a Jan. Všem je přes třicet a všichni mají hrozně zajímavý povolání. Jsou kreativní. A pořád mají co dělat. A tak pořád něco dělají. A hoří, hoří pro všechno a pro všechny. … Jenže, počkat, počkat… když už dlouho hoří a když už hoří i všechno kolem nich, nemůžou nakonec vyhasnout?

Vtipně sarkastická inscenace o zápalu, planutí, vyhasnutí a ztrátě smyslu na pomezí přednášky o dělání divadla a metaforických obrazů ze zákrut vyhořelé duše.