Obyčejní lidé - Divadlo Archa

V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, se ptáme: Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají?

Vladimír žije v malém městě nedaleko Prahy. Je mu 73 let. Celý svůj život pracoval jako soustružník a nástrojař. V mládí byl jedním z nejlepších tanečníků rokenrolu v Praze. Každou sobotu večer byl králem tanečních zábav na Václavském náměstí. Tancoval extravagantní "kapitalistický" tanec, dokud někdo nezavolal příslušníky SNB, kteří jej vyvedli ven. Sobotu co v sobotu se opakoval stejný příběh. Nic nemohlo potlačit jeho touhu po svobodném tanci.

Wen se narodila v 60.letech, je tanečnicí a choreografkou. Žije v Pekingu. Po studiích na divadelní akademii se měla stát primabalerínou propagandistického baletu. Mládí prožila v době studentských protestů a velkých nadějí, které se nenaplnily. Tehdy si zachránila život, ale traumatu se dodnes nemůže zbavit. V devadesátých letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně Living Dance Studio.

Představení kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Po představení následuje diskuze s tvůrci.

Living Dance Studio založili v roce 1994 filmař Wu Wenguang a choreografka a tanečnice Wen Hui jako první nezávislou uměleckou skupinu v Číně. Jejich produkce, které kombinují tanec, filmový dokument a slovo, dokumentují společenské a historické události z minulosti a přítomnosti Číny. Mezi kultovní díla choreografky Wen Hui patří zejména Report on Giving Birth (1999), Report on Body (2002) či série Memory (2008, 2009, 2010), kam se řadí i představení uvedená v Arše v rámci festivalu Akcent Memory II: Hladomor (2011) a Naslouchání příběhům mé třetí babičky (2012). V roce 2015 byly její instalované choreografie Tanec s třetí babičkou a Tanec s námezdními farmáři uvedeny na Bienále v Benátkách. Její nejnovější choreografie Red (2016) popisuje techniky propagandistického tance v době kulturní revoluce. Living Dance Studio do nedávna sídlilo na předměstí Pekingu v komplexu, který byl navržen výtvarníkem a architektem Aj Wej-wejem. V současnosti působí bez stálé scény.

Ohlasy z tisku:

„Velkolepá oslava obyčejných životů, všem demagogům navzdory.“ M. C. Putna, Lidové noviny

„Pod společným vedením Jany Svobodové a Wen Hui vznikla za spolupráce autorů hudby, video projekcí a světelného designu jemná spleť divadelních obrazů s něčím hlubším v jádru; divadlo, kde divák může rozluštit tajemství a s údivem se dozvědět něco neobvyklého a zvláštního.“ Gabriele Gorgas, Dresdner Neueste Nachrichten

„Drama nabité emocemi končí radostí, vášní a snad i příslibem svobody.“ Monika Čižmáriková, Taneční aktuality    

„Scénické zpracování je silnou stránkou inscenace, jež zaujme na první pohled i díky originálnímu využití velkých krabic, jakéhosi artefaktu konzumní společnosti. Stavění věže z nich, výrazně zvýší tep všem přítomným v sále. … Jsou to obyčejné příběhy obyčejných životů doprovázené obyčejnou taneční radostí, která v sobě nese naději na splnění snů a tužeb, jež jsou všem lidem vlastní.“ Zuzana Smugalová, Blog o tanci