Jonáš a tingl-tangl

Přál bych si to poznat, vidět zblízka. Zažít! …

Na počátku rozhodnutí zkoušet hru Jonáš a tingl byly (v mém případě) zcela sobecké důvody. Elpíčka divadla Semafor z konce šedesátých let byla u nás doma značně odřená, „já jsem Zabiják, já jsem tady za divadlo“ byla oblíbená hláška a s jejich písničkami jsem se probroukal raným mládím. A nyní jsem si stále častěji uvědomoval, že o tom vlastně moc nevím. – Ano, známe zvukové záznamy, známe slavné klipy, filmy, ale to, z čeho to vzniklo, jak to začalo, to vlastně neznáme! Původní podobu představení jsme (přirozeně) nezažili. Zároveň jsem myslel na to, že aktivní pamětníci – protagonisté jsou stále tady a je možné se s nimi sejít na „výzvědy“. A smělá myšlenka byla skoro na světe. Mělo to háček – kde najít ty dva „svébytné pány“? Ale i to mělo nakonec překvapivě snadné řešení.
Tedy vyvěste fangle!

V úctě a s radostí
Jakub Špalek