Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy - Divadlo Alfa

V komedii určené čerstvým „náctiletým“ i jejich rodičům pátrá skupina dospělých po svých ztracených dětech. Na kloub útěku svých ratolestí se snaží přijít v poradně u psychologa, který s jejich dětmi před časem absolvoval vědecký výzkum. Brzy se ukáže, že stopy vedou ze světa reálného do světa virtuálního...

Inscenace Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy (fear, uncertainty & doubt) vznikla na základě rozsáhlé sociologické analýzy dnešních „dvanácti-čtrnáctiletých“. Je o nich a pro ně. Pohybuje se na rozhraní světa dětského a dospělého; světa reálného, literárního i virtuálního; mezi fan fiction, role-playing games a hrozně dlouhou prázdnou černou školní chodbou.

Původní hru napsal přímo pro Naivní divadlo Šimon Olivětín, vlastním jménem René Levínský. Uznávaný český dramatik (a zároveň teoretický fyzik), jehož hry s úspěchem hrají jak soubory amatérské, tak věhlasná divadla kamenná (včetně Národního divadla v Praze), se v NDL neobjevuje zdaleka poprvé (v minulosti Marbuel a Kratinoha a Proletět duhou). I tentokrát se režie ujala kmenová režisérka Naivního divadla Michaela Homolová (např. O beránkovi, který spadl z nebe, Budulínek).