Aleš Hnízdil: Genetický kód vědomí

Tvorba Aleše Hnízdila je založena na meditativním vnímání prostoru. Tento aspekt prochází celou jeho tvorbou a lze ho najít již v jeho prostorových liniích 80. let, které vznikaly po absolutoriu sochařského ateliéru AVU v Praze. Představovaly vyprázdněné siluety s náznaky lidských postav konfrontovaných s hmotou a prostorem. Hledání vnitřních poloh, vnímání existence člověka v jeho emocionální rovině, vedlo Hnízdila k používání stále jednodušších forem.

V současné době autor pracuje nejčastěji s nerez ocelí a kamenem – pískovcem a alabastrem, jimiž nechává pronikat ocelové konstrukce: vertikální, které jsou koncipované jako propojení s nekonečným prostorem, a cyklické, které evokují prolnutí či prostoupení vědomí mimo rozměr času.

Aleš Hnízdil (1954) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jiřího Bradáče a na GHK Hochschule fur bildende Kunst v Kastelu u profesorů W. Kausche a J. Arnolda. V letech 1996-1998 působil na fakultě architektury Technické univerzity v Liberci, v letech 1999-2008 na fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 2010 působí na katedře zahradní architektury České zemědělské univerzity. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách v Holandsku, Francii, Německu, Itálii, Švýcarsku, Spojených státech a na Holandských Antilách.