Sternenhoch - Nová scéna Národního divadla

Autor libreta: Ivan Acher
Hudební nastudování: Petr Kofroň
Režie: Michal Dočekal
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Choreografie: Lenka Vagnerová
Světelný design: Ondřej Kyncl
Dramaturgie: Beno Blachut
Zvukový design: Eva Hamouzová

Klímovo groteskní romaneto Utrpení knížete Sternenhocha zasahuje svou žhavou slinou jako neusínající magmatický krb už pátou generaci hledačů sil podzemních i kosmických. Zasahuje, inspiruje, spaluje i zažíná. Unikátní kombinace nízkého a vysokého, groteskní i hororové atmosféry, filozofie nejvyšších sfér a přisprostlosti všednodenní je dostatečně živnou půdou pro autora hudby, který žánrově rád morfuje, temnotu střídá s groteskností a cítí velikou spřízněnost s autorem předlohy v nakládání se svěřeným pozemským časem. Ivan Acher nad zhudebněním tohoto díla přemýšlel již v roce 1993 po přečtení románu v poustevně pod Ořešníkem v Jizerských horách. Ovšem sen právě zběhlého studenta se poněkud bil s realitou a střízlivý pohled na skutečnost nechával tuto myšlenku v oblasti snů nedosažitelných. Expresionistický charakter díla Ladislava Klímy a celé téma fiktivního deníku plného vražd, snů o vraždách, tlachání i vysokého filozofování pětiúhelníku hlavních postav přímo vybízí k využití školených hlasů v nových souvislostech zvukových možností elektronické kompozice. Kompozice, která přes experimentální přístup svým charakterem neopouští úplně pole historické hudby, ale využívá ho v nových zvukových možnostech, které přinášejí kombinace samplingu, čisté elektroniky a reálných nástrojů. Typicky klímovský metafyzický průnik skutečnosti do snu a naopak navíc motivuje i inscenování mimo časovou posloupnost, a vzniká tak prostor nekonečných možností, kde „Krása je políbení se lásky s hrůzností”.

Opera je nastudována v esperantu. V představení jsou použity české a anglické titulky.