Joska Skalník: My tancovat nemusíme - Centrum současného umění DOX

Jednoduchý grafický jazyk, který zvolil pro její, jak by se dnes nejspíš řeklo „jednotný vizuální styl“ (stejně jako obaly gramofonových desek) se vyznačoval sebevědomou čistotou, s níž uměl zúročit ohlasy samizdatové estetiky a těžit z limitované kvality tehdejšího tisku.

Stejně přesvědčivě pracoval s poeticky surreálnými kolážemi a asamblážemi, odkazujícími k výtvarným strategiím angloamerických autorů hudebních tiskovin. Byla to směs v místních poměrech novátorská a duchaplná. Stala se také základem estetického cítění klanu, kterému byl cizí diktát dobových masmédií a vkus jejich konzumentů. Pozice Josky Skalníka byla paradoxním způsobem výhodná. Na vkus zmíněných institucí ani jejich posluchačů nemusel brát ohled – kapely, pro které pracoval, pro ně stejně nehrály.

Joska Skalník se během posledních dvaceti let ke své práci grafického designéra příliš nehlásil. Obvykle ji ani nezařazoval do svých malířských bilančních přehlídek. V letošním roce, kdy oslaví své 70. narozeniny, se rozhodl tento segment své práce vystavit v reprezentativní šíři, umožňující pochopit nejen její estetický kód, ale i smysl v pozapomenutém klimatu reálného socialismu.

29. 4. v 16h - komentovaná prohlídka výstavy s autorem Joskou Skalníkem.