LORCA † BERNARDA - Pidivadlo

20.2.2018, 19:00 – 21:00

Nešťastná láska, utajovaná touha, temná vášeň, všudypřítomná smrt.

LORCA † BERNARDA - Pidivadlo
  • Adresa:
    Letohradská 577/44
    Praha 7 170 00
  • Nešťastná láska, utajovaná touha, temná vášeň, všudypřítomná smrt.

    Koláž z korespondence a díla Federica Garcíi Lorcy, španělského básníka „temné smrti“ v duelu s jeho poslední velkou tragédií Dům Bernardy Alby, ve které předpověděl svůj vlastní tragický konec. Muži X ženy, láska X nenávist, povinnost X touha, život X smrt.

    „Věci nejsou nikdy takové, jak by se člověku líbilo.“

    LORCA

    Scénická koláž na motivy života a díla španělského básníka a dramatika Federica Garcíi Lorcy, který je v Granadě zatčen a uvězněn. Noc před popravou strávená ve vězení je dokonalým časem pro zúčtování se svým lidem, městem, dílem, láskou, smrtí… se svým vlastním životem…

    „A jak teď to všechno vím: Život je ona cesta,

    na které bez lásky je člověk strašně sám!“

     

    režie:                                                Martin Vokoun

    pohybová spolupráce:                   Rostislav Šrom

    poradce pro práci s veršem:          Marta Hrachovinová

     

    hrají:               Lorca                                                                       Michal Kuboušek

    Dalí, Marcolfa, Leonardo, Luna a další                       Jan Knespl

    Belisa, Kněz, Luis, Otec a další                         Aleš Fidler

    Perlimplín, Matka, Voják, Muž a další               Jan Pichler

     

    BERNARDA

    Doňa Bernarda Alba po smrti manžela neústupně hlídá své čtyři dcery a ze svého domu udělá celu. Místo osudu nevěst, je čeká osud jeptišek. Až příchod tajemného Pepeho Romana zamíchá kartami osudu a rozpoutá nečekanou bouři. Chce matka pro své děti vždy jen to nejlepší? A je správné následovat své vášně?

    „A nechci slyšet žádný pláč. Smrti je třeba hledět přímo do očí. Ticho! Mlč povídám! Plač, až budeš sama!”

     

    režie:                                                Diana Šoltýsová

    dramaturgie:                                    Lenka Smrčková

    kostýmy:                                           Agnieszka Pátá Oldak

    pohybová spolupráce:                   Irena Kristeková

     

     

    hrají:               Bernarda                                          Karolína Půčková

    Poncie                                              Taťána Havlová

    Adéla                                                Jaroslava Košková

    Martirio                                              Magdalena Jirounková

    Angustias                                         Lucie Volhejnová

    Magdalena                                       Zuzana Částková

     

    hlas Marie Josefy                           Diana Šoltýsová

     

    FEDERICO GARCÍA LORCA – básník temné smrti

    Narodil se 5.června 1898 a dětství prožil v Granadě. Matka byla učitelka, otec statkář. Roku 1914 se dává zapsat na granadskou universitu (na filosofii, literaturu a práva) a učí se hrát na klavír a na kytaru. Jeho první verše vznikají asi v roce 1916, žije v Madridu, kde se setkává s umělci patřícími mezi ohnisko avantgardy. V letech 1929–1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě, poté strávil několik měsíců na Kubě. Fašisté Lorku nenáviděli coby republikána, homosexuála a „lidového básníka“, který prý „svým perem způsobil více škody než jiní pistolí.“

    1. srpna 1936, měsíc po začátku španělské občanské války, byl v Granadě zatčen frankistickými vojáky a bez soudu zastřelen. Údajně byl pohřben v jednom z masových hrobů nedaleko vesnice Alfacar, ale dodnes nebyly nalezeny jeho ostatky.

    „Byl to ztělesněný blesk, energie v neustálém rychlém pohybu, světelná radost, něha úplně nadlidská. Jeho osobnost byla magická a brunátná a přinášela štěstí,“ tak charakterizoval Pablo Neruda španělského básníka, jehož hra Dům Bernardy Alby, dokončená 19. července 1936, tedy přesně měsíc před autorovou smrtí, je jednou z nejpůsobivějších her španělského divadla.

    Mezi další Lorcovy hry patří: Pláňka (Yerma), Láska dona Perlimplína a vášnivost BelisinaKrvavá svatba nebo Mariana Pineda. Psal také poezii (např. Cikánská romance nebo sbírka Básník v New Yorku), maloval a hrál na klavír.

    Lorcův osobní život je obestřen několika tajemstvími. Často bulvarizovaný je jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí.

    „V divadle, které chci dělat, utíkám přes hory a doly za prostými lidmi, ukázat jim věci z tohoto světa – zelenou lunu v horách a růžovou lunu u moře. A právě teď, když luna vychází a světlušky pomalu prchají do svých jeskyní, začíná velké představení.“
    F. G. Lorca