Poetry Passage#6: Radek Brousil, Johan Grimonprez - Veletržní palác

16.2.2018 – 9.9.2018, 23:59

Poetry Passage#6 se zamýšlí nad úsporností slov a nedostatečností sémantiky a současně zkoumá politiku reprezentace a gramatiku afektu. Slovenský umělec Radek Brousil se zabývá obrazovou poezií nereprezentovatelného a neviditelného. 

Poetry Passage#6: Radek Brousil, Johan Grimonprez - Veletržní palác
  • Adresa:
    Dukelských hrdinů 530/47,
    Praha 7, 170 00

Odhalováním manipulativních strategií vlastních technickému aparátu fotografického média poukazuje na politické a společenské dopady obrazové produkce, které určují mocenské struktury, přispívají k vytváření konstruktu jinakosti a následně ovlivňují divákovo vnímání. Brousilův nejnovější projekt s názvem Red Naomi (2017) je založen na paradoxu kvazi neokoloniální výměny: jeho instalace složená ze sešívaných látek vyráběných českým textilním závodem VEBA pro africký trh je halucinační přehlídkou vizuální politiky, která podkopává globální dynamiku a rozvrací mocenské vztahy. „Je to ekonomika gesta: koupíte růži a darujete ji jako symbol své lásky. Za tímto gestem se skrývá průmysl, který s největší pravděpodobností začíná v Keni…“ Takto se vypravěč z Red Naomi zamýšlí nad etikou výměny (evokující rasismus, otrokářství, vykořisťování, zneužívání a chudobu i ekologii a obavy o stav životního prostředí), která se v rámci Poetry Passage#6 dostává do dialogu s politikou lásky, jak ji rozpracoval Michael Hardt, politický filozof a spoluautor knihy Empire, Multitude and Commonwealth, jenž se v nejnovějším videu belgického umělce Johana Grimonpreze everyday words disappear přimlouvá za politický systém založený na lásce, nikoli na strachu. „Jak transformovat společnost, kterou stále více definuje permanentní válečný stav a kultivuje průmysl strachu? Jak uskutečnit posun paradigmatu nutný k tomu, abychom se vzdálili realitě závislé na vykořisťování druhých a kultu privatizace veřejných zdrojů?“ Tyto otázky se Hardt pokouší zodpovědět odkazem ke „společnému“, čímž nemá na mysli pouze přírodní zdroje, ale také jazyky, které si vytváříme, a vztahy, které společně navazujeme. Godardův věhlasný snímek Alphaville (1965), filmový portrét dystopického městského státu, v němž jsou zakázána všechna slova a koncepty související s láskou a nákloností, Grimonprezovi slouží jakožto působivá metafora naléhavé potřeby přetvořit slovník společenské komunikace a politického diskurzu.