Už nikdy sám! - Divadlo Kalich

12.10.2017, 20:00 – 13.12.2017, 22:10

Nezůstávejte sami. Přijďte se samotě zasmát!

Už nikdy sám! - Divadlo Kalich
  • Adresa:
    Jungmannova 22/9
    Praha 1 110 00

OSOBY A OBSAZENÍ

paní Müllerová ….. Zuzana Bydžovská

pan Meier ….. Pavel Liška

pan Schulz ….. Josef Polášek 

Premiéra 18. dubna 2016

Ve své hře Už nikdy sám! se německý režisér a dramatik Marc Becker zabývá fenoménem dnešní doby, a to osamělostí lidí ve velkoměstech. Vystavěl v ní poněkud bizarní situaci dnešních singles, kteří se snaží uniknout pocitu osamělosti a najít si někoho, s kým budou sdílet svůj život. Přirozeným způsobem jim to nejde, musí toho docílit promyšleným plánem, dokonce za hranicí zákona. A stane se ještě něco daleko zvláštnějšího – po městě se najednou začnou ztrácet desítky a desítky občanů…

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/216411000120415/ 

http://play.iprima.cz/top-star/topstar-19-4-2016-liska-bydzovska 

http://magazin.aktualne.cz/kultura/divadlo/pavel-liska-uz-nechce-byt-nikdy-sam-vzal-si-proto-rukojmi-ve/r~5e7315a0060d11e6be7c0025900fea04/

http://www.informuji.cz/clanky/2861-nova-komedie-uz-nikdy-sam-jde-v-kalichu-za-hranu-zakona/

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/pavel-liska-nejen-o-inscenaci-uz-nikdy-sam-lide-dnes-ziji-casteji-sami-vic-pracuji-a-kolikrat-jim-ujede-vlak--1618455

 

Recenze týdeníku Instinkt

Samotáři nového věku

Nová inscenace Už nikdy sám! zkoumá, kam až je osamělý člověk schopen zajít, aby našel někoho, s kým si bude moci popovídat. Třeba o tom, jaké to je zbláznit se z vlastních myšlenek.

Až do onoho dne žil podivínský pan Meier (Pavel Liška) zcela sám. Teď je tomu ale konec a společnou domácnost s ním proti své vůli sdílí učitel Schulz (Josef Polášek). Je něco jako rukojmí. Meier si ho vyhlédl v tramvaji a s pomocí zbraně přinutil jít k němu do bytu. Tam se před ním snaží pečlivě tajit svou identitu a tvář, což ovšem vezme zasvé ve chvíli, kdy do bytu vtrhne excentrická sousedka Müllerová (Zuzana Bydžovská). Postupem času začíná být úplně jedno, kdo je oběť, kdo únosce, a mezi Schulzem, Meierem a Müllerovou roste prazvláštní vztah, který nabývá místy absurdních rozměrů.

Gros inscenace německého dramatika Marka Beckera spočívá v dialozích. Bizarní ústřední zápletka autorovi slouží k rozehrání šarády slov a myšlenek, kde se nízké střídá s vysokým. Černý humor je prokládán sofistikovanými a jindy záměrně blábolivými úvahami o osudu, prozřetelnosti a Bohu. Podobně jsou vykresleny postavy vzpírající se jednoznačnému zařazení. Je Meier psychopat a násilník, nebo jen zoufale opuštěný člověk, jemuž samota už leze na mozek a pro něhož má okurka na chlebu se sýrem stejný význam jako přemítání o smyslu života? A co Schulz? Opravdu se o něj doma strachují snoubenka a syn? Proč tedy neodejde, když se mu naskytne příležitost?

 Paní Müllerová je pak už jako z úplně jiné planety. Možná touží po vdavkách, možná má dceru, možná vůbec ne. Herecké trio se s vnitřně složitými charaktery svých postav vypořádalo velmi dobře. Pavel Liška pomocí svých typických grimas a řečových tiků vytvořil člověka, při jehož sledování pociťujeme strach z něj i o něj. Poláškův Schulz je odevzdaný mužík, jemuž jakous takous energii paradoxně vlije až Meierův únos. A paní Müllerová je v napjatě nervním přednesu Zuzany Bydžovské typickou ženou na pokraji nervového zhroucení. Nakonec se všichni tři dočkají neuvěřitelné katarze, zcela v duchu dosavadního dění. Jaké? Běžte se podívat. Jindřich Göth

 

"Téma té hry je, myslím, naprosto trvalé, lidské a obecné snad pro všechny věky věků. Jsou jím samota, pocit a tíha z té samoty a touha nebýt sám. Naše hra je osobitá, dojemná a snad i vtipná tím, jak se postavy s pocitem samoty nesmiřují a začnou se s ním velmi po svém vypořádávat.“

Pavel Liška

„Samotu zná každý. Někdo ji má rád a někdo ji dokonce vyhledává, ale většina lidí se jí bojí a pro mnoho z nás je prokletím. Marc Becker napsal o samotě komedii. Vypráví o obyčejných lidech, kteří se perou se svojí samotou, a divák se směje. Umí si udělat ze samoty srandu. Protože ví, že to je to nejlepší, co člověk může udělat, když se něčeho bojí. Smát se a nabíjet se optimismem.“

Petr Novotný

autor: Marc Becker
překlad: Helena Eliášová
režie: Petr Novotný
scéna: Ivo Žídek
kostýmy: Roman Šolc
hudba: Milan Svoboda