Obrazárna Pražského hradu

Císař Rudolf II., který v roce 1583 učinil z Pražského hradu metropoli Svaté říše římské, vyrůstal od mládí v prostředí naplněném sběratelským zájmem a podporou umělecké tvorby. Jeho vztah k umění se formoval pod vlivem španělského krále Filipa II., jeho děda Ferdinanda I. a otce Maxmiliána II., a v neposlední řadě i jeho strýce arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského. Zděděné sbírky po svých předcích Rudolf II. intensivně doplňoval nákupy uměleckých děl a objednávkami u umělců v zahraničí, produkcí z rukou vlastních dvorních umělců. Umělecká díla pro něho vyhledávali profesionální agenti-obchodníci s uměním, císařští velvyslanci při významných evropských dvorech, dvorští umělci na svých cestách po Evropě. Rychle narůstající sbírka vyžadovala prostory pro ně speciálně postavené. Proto se po roce 1585, kdy na Pražský hrad přišel architekt Giovanni Gargioli, začala stavět nejdříve při západní hradbě tzv. Dlouhá stavba (též Chodbové stavení), dokončená před rokem 1600.  V přízemí byla umístěna mj. sedlovna, v prvním patře byla kunstkomora a ve druhém galerie. Na tento stometrový trakt navázal a v roce 1598 byl dokončen Španělský sál - obrazová (dnešní Rudolfova) galerie. Komplex pro Rudolfovy sbírky završil Nový (též Nový Španělský) sál pro císařovu sbírku soch, začatý roku 1601 a dokončený 1606. V roce 1600 se císařské sbírky začaly stěhovat do dostavěných prostor. V sedlovně byla zřejmě sbírka vzácných postrojů na koně, v prostorách kunstkomory byly ve skříních, v truhlách, kabinetech a na stolech sochy, menší obrazy, svazky s kresbami a grafikami, umění antiky, umělecké řemeslo všeho druhu, sbírky numismatické, etnografické, orientální, botanické, zoologické, ale také vědecké přístroje a mnohé další oblasti sběratelského zájmu, doplněné příslušnou odbornou literaturou. Obrazy byly rozmístěny ve 2. patře Dlouhé chodby a ve Španělském sále. Bylo jich na 3000 a zastoupeni tam byli všichni významní italští, nizozemští a němečtí mistři minulosti i současnosti. Podstatnou část sbírky tvořila díla rudolfínských malířů a sochařů.

Po smrti Rudolfa II. nechal jeho nástupce císař Matyáš převézt tajně podstatnou část sbírek do Vídně. Část se jich stala kořistí Maxmiliána Bavorského po bitvě na Bílé Hoře, část odvezli sasští vojáci při obsazení Prahy 1630. To, co nestihl uložit šacmistr Miseroni do bezpečných úkrytů, ukořistili v roce 1648 švédští vojáci, aby tím potěšili svou uměnímilovnou královnu Kristinu.

Prázdné sály sbírek na Pražském hradě neměly zůstat dlouho bez vzácného obsahu. V roce 1650 zakoupil císař Ferdinand III. prostřednictvím arcivévody Leopolda Viléma v Antverpách sbírku Lorda Buckinghama. Tento soubor obrazů byl vynikající kvality, nikoliv však dostatečně početný, aby naplnil galerijní prostory Pražského hradu. Doplňovaly ho proto postupně zásilky obrazů z Vídně, mezi nimiž byly i některé z bývalé sbírky Leopolda Viléma. I nová hradní sbírka měla podobný osud jako její Rudolfova předchůdkyně. Konstituování oficiálních habsburských sbírek ve Vídni (Stallburg, později Belvedere) za císaře Karla VI. způsobilo odvozy nejcennějších obrazů tím směrem. Nedostatek peněz v císařské pokladně způsobil přísně tajné prodeje obrazů do Drážďan (1742, 1749).

Když architekt Nikolaus (Nicolò) Pacassi zahájil tereziánskou přestavbu Pražského hradu, byla samostatná obrazárna na Hradě zrušena a obrazy, které nebyly odvezeny do Vídně, byly použity k výzdobě reprezentačních a obytných místností Nového paláce. Přitom byly bezohledně upravovány jejich rozměry, aby se vešly do pravidelného vzorce dřevěného panelování stěn. Budování vídeňských sbírek způsobilo další odvozy do Vídně, ale také odborné posouzení kvality zbývajících pražských děl, navrácení autorství nyní anonymním  obrazům a jejich odborné restaurování. Řada významných děl byla na konci 18. století zapůjčena do Galerie vlasteneckých přátel umění v Praze.

Putování obrazů mezi Prahou a Vídní skončilo až na počátku 20. století. Po vzniku Československé republiky vznikl dojem, že na Pražském hradě už žádná sbírka neexistuje, proto byl v roce 1930 z prostředků tzv. Masarykova fondu zahájen nákup obrazů pro Pražský hrad, především děl českého baroka a mistrů 19. a 20. století. V roce 1962 byly obrazy starých mistrů jako nevhodné pro sídlo komunistických prezidentů odvezeny do depozitáře na zámku v Opočně, moderní díla byla předána do Národní galerie. Teprve následný uměleckohistorický a restaurátorský průzkum znovuobjevily význam obrazů z kdysi slavné obrazárny Pražského hradu a daly podnět ke vzniku nové, otevřené v roce 1965 a umístěné v historických prostorách pod sály, v nichž byla kdysi galerie umístěna.

V roce 1998 dokončila Správa Pražského hradu rozsáhlou rekonstrukci výstavních prostor a zpřístupnila nově Obrazárnu Pražského hradu veřejnosti. Navíc ji postupně obohatila nákupy o několik děl, které kdysi zdobily rudolfínské sbírky. Tak se dnes Obrazárna, nejstarší v českých zemích a sídlící od posledních desetiletí 16. století na Pražském hradě, představuje také návštěvníkům století jednadvacátého.

Letní turistická sezóna (1. duben – 31. říjen)

Areál Pražského hradu
6.00 – 22.00
Návštěvnické objekty
9.00 – 17.00

Starý královský palác, expozice Příběh Pražského hradu, bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička s věží Daliborkou, Obrazárna Pražského hradu, Prašná věž, Rožmberský palác

Zimní turistická sezóna (1. listopad – 31. březen)

Areál Pražského hradu
6.00 – 22.00
Návštěvnické objekty
9.00 – 16.00

Starý královský palác, expozice Příběh Pražského hradu, bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička s věží Daliborkou, Obrazárna Pražského hradu, Prašná věž, Rožmberský palác

Zdroj: https://www.hrad.cz/cs/kultura-na-hrade/program/stala-expozice-obrazarna-prazskeho-hradu-10315