Výlety po Praze - Svatovítský poklad v areálu Pražského hradu

Svatovítský poklad, největší chrámový poklad v českých zemích a jeden z největších v Evropě, vznikal při kostele sv. Víta na pražském hradišti už od raného středověku. K nejstarším získaným ostatkům patřil ostatek paže sv. Víta, který v roce 929 obdržel kníže Václav od saského vévody Jindřicha I. Pro uložení ostatku Václav vybudoval rotundu, v jejíž apsidě byl později, již jako uctívaný světec, pohřben. Dalšími důležitými milníky pro vznikající chrámový poklad bylo zřízení pražského biskupství v roce 973 a povýšení Václavovy Svatovítské rotundy na metropolitní kostel roku 1344. V druhé polovině 14. století se chrámový poklad rychle rozrůstal o ostatky světců a mučedníků, které kostelu daroval Karel IV. Přední zlatníci a stříbrníci pro nabyté ostatky vyráběli drahocenné schránky, které relikviím skýtaly ochranu a umožňovaly manipulaci s nimi při církevních obřadech i významných dynastických příležitostech. Nebylo neobvyklé, že schránky byly vyměňovány, ať už z důvodů poškození, změny dobového vkusu či liturgických potřeb.

Svatovítský poklad utrpěl velké ztráty za husitských bouří i v dalších obdobích společenského neklidu či ekonomického nedostatku. Přesto se při pražské katedrále dochovala kolekce pozoruhodná svým rozsahem. Mezi předměty zhotovenými v době panování Karla IV. (1346-1378) vyniká zlatý relikviářový kříž, nazývaný též korunovační, dále kříž s ostatkem Kristovy bederní roušky, relikviář sv. Kateřiny či relikviář s parléřovským znakem. Tvarově a materiálově zdánlivě prostá díla, jako je například křišťálový procesní kříž nebo konvice na ubrus z Poslední večeře Páně, jsou ve skutečnosti brilantní brusičské práce z křišťálu, vyrobené nejspíše v Benátkách. Za Vladislava Jagellonského se poklad rozšířil o relikviářové busty sv. Víta, Václava a Vojtěcha, hlavních patronů katedrály. Kromě kultu těchto ochránců Země české expozice připomíná také kult sv. Ludmily, který byl rozvíjen v benediktinském klášteře při bazilice sv. Jiří.

Doba baroka je představena například diamantovou monstrancí Jana Ignáce Dominika Putze nebo berlou pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda Khünburga. Nechybí ukázky zlatnictví 19. století (monstrance francouzského krále Karla X.) i století dvacátého (relikviář sv. Václava podle návrhu architekta Josefa Fanty). Výstava dále zahrnuje deskové obrazy, z nichž nejvýznamnější jsou Veraikony, obrazy pravé tváře Kristovy, které byly uctívány stejně jako relikvie. Nechybí nejvýznamnější příklady historických textilií, jež byly součástí Svatovítského pokladu od nejstaršího období. K nejcennějším patří prapor sv. Jiří nebo paramenta spojovaná s osobou sv. Václava a sv. Vojtěcha. Vrcholnou textilní prací je secesní kasule podle návrhu Josefa Fanty.

Expozice provede návštěvníka nejvýznamnějšími etapami rozhojňování Svatovítského pokladu a představí jeho bohatství nejen žánrové a materiální, ale především duchovní. K relikviím uloženým v nádherných a drahých schránkách se upínaly naděje a úcta generací našich předků. Jako místo pro vystavení Svatovítského pokladu byla zvolena bývalá dvorní kaple sv. Kříže na druhém nádvoří Pražského hradu, postavená v polovině 18. století a o sto let později přestavěná někdejším rakouským císařem Ferdinandem I. Bohatě zdobený interiér kaple byl v rámci příprav expozice kompletně restaurován a vybaven potřebnou bezpečnostní a klimatizační technikou.

Letní turistická sezóna (1. duben – 31. říjen)

Areál Pražského hradu
6.00 – 22.00
Návštěvnické objekty
9.00 – 17.00

Starý královský palác, expozice Příběh Pražského hradu, bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička s věží Daliborkou, Obrazárna Pražského hradu, Prašná věž, Rožmberský palác

Zimní turistická sezóna (1. listopad – 31. březen)

Areál Pražského hradu
6.00 – 22.00
Návštěvnické objekty
9.00 – 16.00

Starý královský palác, expozice Příběh Pražského hradu, bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička s věží Daliborkou, Obrazárna Pražského hradu, Prašná věž, Rožmberský palác

Zdroj: https://www.hrad.cz/cs/kultura-na-hrade/program/svatovitsky-poklad-10395