Pohádka: Motivy českého symbolismu a secese - Galerie Smečky

Jednotlivé národní státy sbíraly a obsahově analyzovaly staré příběhy, v nichž byl spatřován klíč k potvrzení kulturní jedinečnosti. Brzy se ukázalo, že příběhy ze starých dob často nenaplňují očekávání, které do nich společnost vkládala. Výsledkem byly „úpravy“ původních textů, do podoby neméně inspirujících novotvarů – pohádek. Ty záhy nalezly své obecenstvo a posléze splynuly s národní kulturou tak, že je dnes mnohý čtenář považuje za autentické zdroje. Česká pohádková tvorba zažívá největší rozmach kolem roku 1900 a je spojená se symbolismem a secesí. Atraktivita pohádek spočívá ve fantasknosti námětů. Namísto naturalistické popisnosti se dostává do popředí fascinující snovost a tajuplná fantasknost. Přelom století je dobou vzniku moderní knihy se stylově koncipovanou úpravou.

Autoři podnícení novými způsoby především francouzské, německé a ruské školy rozvinuli kresebné přístupy, které souzní s dobovými představami o moderní ilustraci. Výstava v Galerii Smečky, pořádaná Pražskou plynárenskou, akcentuje s drobnými přesahy do 20. století, zejména dění kolem roku 1900, kdy právě symbolismus a secese hrály klíčovou roli při zrodu moderní české kultury. Divák může v Galerii Smečky spatřit na osmdesát různých, většinou nepublikovaných a nevystavených děl významných autorů, od kreseb, maleb, soch až po loutky, které nejdůležitější pohádkové motivy bohatě ilustrují.