Čarodějnice 2024
Dva světy/Jeden svět - Divadlo Jiřího Myrona
Žánr
26.9.2018, 18:30 – 20:30
Výjimečnost inscenace spočívá ve spojení světově uznávaných tvůrců Jiřího Kyliána, Ohada Naharina a Itzika Galiliho, kteří ve složeném večeru každý svým vlastním a neopakovatelným způsobem naznačují rozmanité směry vývoje současného baletu.
V podtitulu inscenace využíváme všeobecně známý genderový piktogram, který snad s trochou humorného odstupu odkazuje k biologickému prazákladu onoho věčně inspirativního vztahu lidského spojení–nespojení mezi mužem a ženou.
| Třicet minut před začátkem představení Vás zveme na dramaturgický úvod k inscenaci. Dramaturgické úvody Vám přinesou spoustu zajímavých informací, ať už ze zákulisí inscenace, nebo z historie baletu. |
| Beseda s Vlastimilem Harapesem nejen o premiéře DVA SVĚTY/JEDEN SVĚT11. listopadu 2016 v 16. hodin v KNIHCENTRUBeseda Vlastimilem Harapesem nejen o klasickém baletu, ale také o prvních choreografiích Jiřího Kyliána uvedených v Národním divadle v Praze za jeho uměleckého vedení. OTEVŘENÁ BALETNÍ ZKOUŠKA SPOJENÁ S NÁSLEDNOU BESEDOU12. listopadu 2016 v 13.30 hodin ve foyeru Divadla Jiřího MyronaU příležitosti premiéry inscenace baletu DVA SVĚTY/JEDEN SVĚT je pro Vás připravena otevřená baletní zkouška a následná předpremiérová beseda s asistentkou Jiřího Kyliána - Roslyn Anderson a hostem Vlastimilem Harapesem ve foyeru DJM na téma DVA SVĚTY/JEDEN SVĚT. |
| Energií a testosteronem sršící choreografie SUB od izraelského choreografa Itzika Galiliho je dravý tanec složený z vizuálních prchavých obrazů, vytvořených trénovanými svaly napůl nahých těl sedmi tanečníků.„Tato choreografie pro sedm mužů maximálně využívá rytmické skladby Weather One od Michaela Gordona. Tématem je vše nepopsatelné, co ‚máme na jazyku’, a přesto to nelze vyjádřit slovy. Pocit na vlastní kůži, ve svalech a šlachách, v míze. Nenalézáme slova; ten pocit je téměř neuchopitelný, a přesto existuje. Jakoby v mlze se objevují stále nové obrazy, zdá se, že je možné je popsat, ale pouze novým, dosud neexistujícím slovem. A pak – vše mizí“.Itzik Galili, choreograf B/olero v choreografii Ohada Naharina je ukázkou hravého ženského duetu. Tak jako Kylián ve Falling Angels cítí potřebu dát přednost tanci, Ohad Naharin využívá ve své choreografii nekonečné zvukové možnosti syntetizátoru v interpretaci Isaa Tomity v transpozici Ravelovy skladby.„Viděl jsem syntetizátor na přebalu desky, která ležela hned za deskou Bacha. Poprvé jsem si uvědomil, že syntetizátor není jen nástroj využívající existujících zvuků, ale nový nástroj či prostředek s nekonečnou možností tvoření zvuků nových.“Isao Tomita, 1977 Falling Angels v choreografii českého choreografa Jiřího Kyliána je ženským protipólem choreografieSUB a vůdčí emocí je zde vzrušující a přímý let osmi tanečnic. Kyliánova choreografie je fascinována Reichovým minimalismem, který dovedl metodu fázování až na samou hranici lidských technických možností. Hudba Steva Reicha vytváří půdu, ze které může choreografie růst zcela nezávisle a zdůraznit tanec jako takový.„Falling Angels je choreografií pro osm žen, která byla koncipována jako poněkud odlehčená pocta tanečnicím. Osm žen od začátku do konce skladby neopustí jeviště. Jejich vzájemná závislost a zároveň přání, aby se z ní vymanily, jsou patrné v celé kompozici.Falling Angels vypráví o tanečnicích a umění interpretace, o eleganci, úzkosti, zranitelnosti, komplexech méněcennosti a humoru. Je symbolem sporu mezi sounáležitostí a nezávislostí, dilematem, které doprovází každého z nás od kolébky do hrobu.“Jiří Kylián, 2008 Choreografie Itzik Galili, Ohad Naharin, Jiří Kylián |
Za finanční podpory a pod osobní záštitou velvyslance Státu Izrael v České republice J.E. Garyho Korena.
