Moving Image Department - V. kapitola: Rozvrácená ekonomika času - Veletržní palác

Tématem kinematického díla Adriana Paciho z Albánie (*1969) je návrat domů a pomíjivost. Jeho výtvor s názvem Per Speculum (2006) je detailní portrét lidskosti, která uvízla mezi nadějí a pomíjivostí, pohroužená do transu očekávání a snění o lepší budoucnosti. Nehybnost obrazů zesiluje úzkost z nedostatečného zastoupení. Obraz alegoricky zaslepuje diváka a vytváří následný obraz, který je divákovou vlastní představou. V centru páté kapitoly Moving Image Department stojí rozvracení – zpětný pohyb a posun, nečekaný zvrat, či naopak nejbanálnější operace jako v dnes již ikonickém Gehfilmen 6 (1994) natočeném a sehraném v Jižním Městě v Praze rakouskými umělci Thomasem Baumannem, Josefem Dabernigem a Martinem Kaltnerem. Paciho Sloup (2013) znázorňuje ironický návrat ve víru globálních ekonomik, historických převratů a patologie práce. Je to karikatura návratu domů a zároveň zamyšlení nad dějinami v troskách i možné podobenství o zjevení nového světa. Sochařská instalace Stín (2016) Adama Vačkáře (*1979) se může vztahovat pseudobiblickému stromu v díle Per Speculum Adriana Paciho. Jeho les je po zániku lidstva umírající přírodou, apokalyptickým rájem nepodařené budoucnosti, zoufalým pokusem o ochranu. Vačkářova kinematická práce gest vypráví o plynutí času, jak subjektivního, tak kolektivního, směřujícího k zániku a eliminaci. V tomto případě, stejně jako u dalších prací vystavených v páté části Moving Image Department, je osobní paměť zpolitizována prachem univerzální historie.