Lékařem proti své vůli - Divadlo Alfa

„Lékařem proti své vůli“ se v této poněkud bláznivé komedii (inspirované „komedií dell´arte“) omylem stává drvoštěp Sganarelle (postava, která vystupuje ve více Moliérových hrách, a jíž autor sám rád hrával. Své „zázračné“ schopnosti je nucen prezentovat v domě boháče Geronta, který doufá, že konečně vyléčí jeho „oněmělou“ dceru Lucindu, jež se tímto způsobem pokouší řešit svůj problém s nechtěnými vdavkami (sňatek pro peníze bez lásky je dalším tématem hry). Po sérii nedorozumění, převleků a zmatků, během nichž Sganarell málem skončí na šibenici, nakonec vše dobře dopadne!

Jedna z méně známých her klasika francouzské i světové komedie Jeana Baptista Poquelina (1622 – 1673), syna dvorního čalouníka, vystudovaného právníka, poté kočovného herce, režiséra a dramatika. Aby coby komediant neohrozil pověst rodiny, začal v 21 letech používat pseudonym MOLIÉRE, jméno, které dodnes znají lidé po celém světě. Po 13 letech hraní na venkově získal si přízeň královského dvora a jeho soubor se stal dvorní divadelní společností. Moliérovy satirické komedie však přesto otevřeně kritizovaly mravy své doby, a byly často (spolu se svým autorem) ze strany úřadu a církve napadány  a sankcionovány. Typické postavy, které autor stvořil (Tartuffe, Alcest, Harpagon, Argan ad.) se však staly archetypy horších lidských vlastností, jejichž nadčasový, všelidský rozměr inspiruje a baví i po více než třech stoletích. K jeho nejvýznamnějším dílům patří dodnes hrané tituly Tartuffe, Don Juan, Misantrop, Lakomec, Měšťák šlechticem a Zdravý a nemocný. Při čtvrté repríze posledně jmenované hry Moliére, představitel hlavní role Argana, na jevišti zemřel.

„Zdravý nemocný“ byl zároveň vyvrcholením jedné linie Moliérovy tvorby, v níž tvrdě vystupoval proti šarlatánským a vydřidušským lékařům a mastičkářům právě tak jako proti hypochondrům. Jednou z těchto her je i „Lékařem proti své vůli“ (1666), díky níž máme zachovánu syntézu dvou průpravných komedií „Otýpkář“ a „Lékařem z donucení“ jež se nezachovaly.

Moliérův text pod názvem „Bezděčný lékař“ překladu M.J.Sychry vyšla už v r. 1825 v Hradci Králové. Z českých činoherních inscenací vzpomeňme alespoň té, kterou  r. 1922 ve vinohradském divadle režíroval Karel Čapek ve výpravě bratra Josefa a Ferencem Futuristou v roli Sganarella. Z loutkových inscenací připomeňme inscenaci studijní scény loutkářské katedry DAMU z r. 1957, v níž se jako inscenátor a výtvarník poprvé představil posluchač III. ročníku (a dnes světoznámý filmař) Jan Švankmajer.

Režie: T. Dvořák
Výprava: I.Nesveda
Dramaturgie: P.Vašíček
Hudba: V.Šrámek
Scénář: A. Vášová

Hrají: M. Bartůšek, P. Borovský, R. Holý, J. Jelínek, R. Kroupar, P. Vydarený, A. Ballayová j.h., M. Hartmannová, B. Josephová – Luňáková, M. Mrázková, L. Válková Lupínková