Impresário ze Smyrny - mnoho povolaných, málo vyvolených a loď pluje ...

Vlastním jádrem hry je komický rozpor mezi nepřiměřeným míněním o vlastních schopnostech a skutečnými možnostmi jedince, který se odehrává v každém oboru. Vztahy mezi muži a ženami tu mají spíše profesně utilitární charakter: jedni se neobejdou bez druhých a každý instinktivně prosazuje své ego. Je to hra o hrdosti a ponížení, když je člověk postaven do takové životní situace, v níž je nucen slevovat, aby přežil.

V Goldoniho (1707-1793) dílech jsou skryta hluboká pouta mezi světem divadla a divadlem světa. Jeho jevištní teorie většinou vycházejí z vlastní zkušenosti, základem jeho divadelní reformy je umění pozorovat a z tohoto pozorování vytěžit neopakovatelnou osobitost postav. Požadavek verità a natura jsou postuláty morálními jako estetickými a nalezly praktickou realizaci v Goldoniho nejlepších komediích. Podobně je tomu v Impresáriovi ze Smyrny, do něhož Goldoni promítá znalost dobových operních manýr a klišé.

„To, co se hraje na divadle, nesmí být nic jiného než kopie toho, co se děje ve světě. Komedie je tedy taková, jaká být má, když máme pocit, že jsme u sousedů nebo že se povídá v rodině (…) a když se v ní vidí jen, co se vidí každý den na světě.“

Carlo Goldoni